Pontiac Bonneville z r.1963 jsem vydražil před lety odvážně na eBay. Zaujal mě svoji robustností, vzhledem i stavem, navíc také zadním oknem otvíracím na zip (na ZIP!) v této verzi Convertible. Neuvěřitelná věc, hlavně za jízdy, pokud Vám tedy tím oknem neodletí větrovka. Samozřejmé pak je, že musíte pro otevření i zavření střechy vůz zastavit, při dešti super věc. A to je právě ono, nic zadarmo, trochu si jízdu zasloužit.
Pod kapotou umístil výrobce sériovou 389 V8 s výkonem 303 hp, spojenou s automatickou tříkvaltovou převodovkou Hydra-Matic, což samo o sobě definuje všechna očekávání. Jízda s otevřenou střechou v 5,5 metrovém křižníku pak jen umocňuje nevšední zážitek. Tomu ovšem předcházelo spoustu drobné práce, ať mechanické či interiérové.
S velkým zážitkem je spojena i přeprava vytouženého kolosu vlastními silami. Pokud Vám však celní správa v přístavu Bremerhaven vůz nechce hned vydat, nezbyde Vám než utápět žal v místních podnicích. Následné popíjení piva pak zvedne režii dovozu tak, že se druhý den nestačíte divit. Za vydatné pomoci kamarádů jsem ale všechny nástrahy a útrapy překonal a Bonnie zdárně dovezl domů.
Pak nastalo zjišťování a napravování prvních nedostatků. Kromě jiných třeba výměna starých a nefunkčních hydraulických pístů otevírání střechy, proložená směsí peprných nadávek. Výsledek se ale projevil okamžitě a ovládání otvírání střechy z místa řidiče se po odjištění dvou mechanických zámků rázem stalo moji oblíbenou činností. Samozřejmě ne za jízdy.
Práce na dřevěném obložení palubky a volantu mě bavila ze všech nejvíc. Dostatek materiálu a nářadí pro renovaci jsem našel u tchána - domácího truhláře. Dobře uleželá dýha z ořechu ani netušila, čemu jednou poslouží. Chtělo to tedy jen trpělivost, správné vykružovací vrtáky, ostré nože, smirkový papír a správný lak. Samozřejmě také ruce, které se netřesou. Výsledek pak stál za to, jako z továrny.
Popraskaná palubka - to byla velká výzva (stejně tak i o rok později u Pontiac Catalina). Kupodivu jsem na tento model poměrně snadno (což neznamená levně) našel slušnou náhradu. Potřeboval jsem tedy jen několik rad od lidí, kteří tento problém již zdárně vyřešili. Největší oříšek pak byla demontáž a montáž zpět.
Interiérových prací bylo celkem dost. Jedna z nich i renovace dveřních panelů. Ty jsem musel vyrobit od základu. Naštěstí nejsem úplné nemehlo, a když už bylo nejhůř, YouTube poradil.
Ostatní mechanické práce přeskočím, každý si dokáže představit výměny olejů, svíček, kabelů, těsnění, repasi brzd, atd.. Odměnou pak byla samotná jízda na testační den do Luštěnic - přeci jenom pochvala od letitých praktiků a testačních komisařů zahřeje a ne, že ne.
S platnými veteránskými doklady jsem se tedy stal právoplatným majitelem krásného vozu a mohl konečně na výlety a srazy. Snažil jsem se využít každou možnost k této bohulibé zábavě, jak jen to šlo. Takže naložit přátele a psy, nasadit čepice a šátky a vpřed!
Ještě na závěr - přestože vůz neprošel kompletní frame-off renovací, dostalo se mu velké péče. Tovární lak se podařilo oživit velmi trpělivou prací (později se tato zkušenost uplatnila i u Pontiacu Star Chief). Jeho původnost a velmi solidní technický stav byly dobrým základem pro budoucího majitele.
Ale hlavně, byl to kabriolet. Samotná jízda s otevřenou střechou a bublající V8 se opravdu nedá ničím jiným nahradit. To se musí zažít!
Více fotografií a technických informací o tomto Pontiacu (vyroben v Pontiac, Michigan) zde.
