top of page
  • Obrázek autoraBLOG

Novoroční přání

Alespoň jeden sraz starých amerik zažil každý z nás. Ať už více či méně povedený, ať už s rodinou, dětmi či přáteli, s vlastním autem či na čumendu, určitě stál za to. Dnes si naštěstí můžeme vybrat sraz svobodně podle svých představ, dle velikosti akce, dle požadavků na zázemí či doprovodný program, zkrátka dle vkusu každého. Celou letní sezónu a každý víkend máme na výběr několik možností, kam se svým veteránem vyrazit. A to je přeci skvělé! Přesto se ale většinou jedná o srazy v menších kempech, poměrně omezené prostorem, či na soukromých pozemcích. A bez možnosti vidět auta v pohybu, což ubírá každému podobnému setkání na kráse.


Zde si tedy s dovolením vypomůžu osvědčenou klasikou :

,, a já se nebojím říci, že to byli právě vydavatelé časopisu Chrom a Plameny, kdo vnesl do země nový, svěží vítr. Mladých, kteří by se chtěli tomuto sportu cílevědomě věnovat není mnoho, ale jak my amerikanisté říkáme, nemusí pršet, jen když kape ‘‘


Ano mám na mysli LCW v Pasohlávkách, nyní v novém hávu, prostornější, vzdušnější, čistší, atraktivnější, pro někoho jediný možný sraz, pro jiného již nesnesitelná komerce. Nejsem zas tak velký pamětník, abych mohl srovnávat všechny srazy, ale myslím, že současné LCW má kouzlo právě díky své velikosti a množství aut. Areál je opravdu tak velký, aby si každý našel svůj kousek pozemku, ať už v centru veškerého dění u hlavního pódia, nebo na kraji kempu v poklidné části pod stínem vzrostlých stromů. Koupání, velké množství slušných i horších restaurací, zajímavý hudební program (zatím opravdu vždy zaujal!), korzování s pivkem, noční projekce či účast na nenuceném cruisingu. A všude jen samá auta, auta, auta, která jsou tím věrnější, čím víc slyšíte motory, cítíte benzín a vidíte je jezdit po skutečné asfaltce.


Pořadatelé zjevně pochopili potřebu mnohých majitelů amerik po větším prostoru, po kvalitním a moderním zázemí, hlavně však po možnosti celodenního poklidného popojíždění po cestách v celém areálu. Za mě tedy velký počin, budu držet palce této akci do budoucna a všude ji vychvalovat, má velký potenciál. Nicméně, je to stále jen ten uzavřený a oplocený kemp.



A tak se nakonec dostávám ke svému novoročnímu přání ve smyslu – přeji si.


Přeji tedy nejen sobě, ale i všem magorům do starých amerik, sraz ve stylu švédského Västerås, či jeho mírnější variantu i u nás. Kolony veteránů v ulicích města, nekonečný proud bublajících V8, všechna auta v pohybu, bezkonfliktní průběh několikadenní akce se zodpovědnými řidiči za volanty svých vozů. Nadšené davy v ulicích, které jsou u vytržení z takového množství železa na kolech a vůbec vše, co taková akce obnáší a co si lze představit.

Vím, že tradice tu není tak dlouhá jako ve Švédsku, ale od toho jsou právě přání, ne? Tak kdo se toho ujme jako první ?


183 zobrazení

Comments


bottom of page