top of page
Obrázek autoraBLOG

Sdílení vozidel? ...to už tady bylo

Dnes už se nad tím nikdo nepozastaví, ale tehdy to byl od nás průlom, nevídaně odvážný čin, pokus pohnout zkostnatělým světem, rozhýbat utkvělou představu člověka o vlastnictví vozu. Byli jsme průkopníci, Edisonové v historii automobilismu. Všem zarytým konzervativcům jsme se rozhodli ukázat jak zlehka se dokážeme vzdát svých cenností, všem nerozhodným vlastníkům jak se rodí hrdinové doby. A tak, se sokolským heslem "Ni zisk, ni slávu! " na rtech, plni nadšení a odhodlání uskutečňovat pouze velké a smysluplné věci, jsme se po pátém pivu rozhodli odvážně sdílet svá auta. Mezi sebou. Na týden.


Když jsme se tenkrát v 2014 s kamarádem Zdeňkem u piva hecovali, kdo má pohodlnější ameriku, byl jsem přesvědčen, že můj Park Ave nemá konkurenci. Byla to z mého pohledu dokonalá kára vybavená vším možným a hlavně červeným koženým interiérem. Jak se později ukázalo, moje minimální znalost a zkušenosti s opravdovými vozy, byly příčinou předem prohrané sázky. Zpětným pohledem dokonalá hloupost, Parisienne je zkrátka jiná liga.

Přesto ale v jeden domluvený den vedle sebe skutečně stály šestiválcový Buick Park Avenue z r. 1991 a osmiválcový Pontiac Parisienne z r. 1986. Nějak jsme v tu dobu ani nechtěli posuzovat výkony, spíš pohodlí a komfort při jízdě. Po krátké vzájemné instruktáži jsme si vyměnili klíčky, pojistky, sluneční brýle i doklady a naše cesty se rozdělily. Bylo to tedy pouze na mě, měl jsem celý týden, nikdo mě nekibicoval, neradil mi, nepoučoval ani neopravoval. Jezdil jsem zpočátku jen sám a konečně tak poprvé v životě zažil tolik opěvovanou a do nebes vynášenou plavbu americkým korábem, opravdovou houpající se lodí. A všem jsem rázem dal za pravdu, bylo to omračující. Výlety byly za odměnu, cesty do práce bonus. Mechanicky skvělé a dobře ovladatelné auto, pohodlí bylo na nejvyšší úrovni a za celý týden nenastal žádný problém, jen radost z jízdy a z reakcí kolemjdoucích. Abych zachytil všechny zážitky, pokusil jsem se zachytit Pařížanku na krátké video při cestách po pražských Střešovicích a Strahově. Kvalitu ať každý posoudí sám, ale dnes jsem za tu obrazovou vzpomínku rád.

No, a najednou to bylo to pryč. Týden sdílení vozů utekl a zpětná výměna proběhla za vzájemného ubezpečování o jejich nesporných kvalitách. Spoluužívání vozů tedy mohu jenom doporučit a přestože jsme neušetřili ani kapku benzínu a klimatu také neulevili, stálo to za to. Následné přesednutí do mého, najednou drobného Buicka, ve mě ale kupodivu vyvolalo úsměv na tváři a pocit, že jsem zase doma. Ale když o tom tak přemýšlím, jsem si jistý, že moje nadšení z Parisienne bylo o hodně větší než kamaráda z Park Avenue. Svědčí o tom i jeden nesporný a nepopiratelný fakt - ON ŽÁDNÉ VIDEO NENATOČIL!



220 zobrazení

Comments


bottom of page